Loupak.cz - Vtipy

„Jednou ze mě bude profesionální chodec,” zasnil se Honza.
Matka se zamračila: „Prosím tě, jak jsi na tohle přišel?”

Chalupář sedí na zahradě a čte noviny. Přiběhne malý Pepík a prosí: „Tati, rozlouskni mi pecičku!”
Taťka ji v zubech rozkousne, kluk slupne jadérko a zmizí. Za chvilku je tady zase a zas: „Tati, rozlouskni mi pecičku!”
Když už to je popáté, táta se ptá, odkud ty pecky pořád bere. Hoch na to: „Představ si, tati, za stodolou je tákovýhle hovno a v něm je peciček!”

„Maminko, jak jsi odnaučila tatínka kousat si nehty?”
„Jednoduše. Schovala jsem mu zubní protézu.”

Paní učitelka se ptá Pepíčka: „Pepíčku, co by jsi udělal, kdyby jsi potkal na chodbě pana ředitele?”
„Nevim!”
„Co by jsi udělal, kdyby jsi šel na záchod a uviděl jsi tam pavouka?”
„Nevim!”
„Pepíčku, co by jsi udělal, kdyby se ti topila máma?”
„Nevim!”
„A Pepíčku, co by jsi udělal, kdyby ti odjížděla babička vlakem?”
„Nevim!”

Pepíček přijde domů a ptá se maminky: „Co by jsi udělala, kdyby jsi potkala na chodbě pana ředitele?”
„Slušně bych ho pozdravila.”
„Co by jsi udělala, kdyby jsi šla na záchod a uviděla jsi tam pavouka?”
„Vzala bych ho do kapesníčku a hodila do koše.”
„Co by jsi udělala, kdyby se ti topila máma?”
„Hodila bych jí provaz.”
„Co by jsi udělala, kdyby ti odjížděla babička vlakem?”
„Zamávala bych na ni.”

Druhý den přijde Pepíček do školy a paní učitelka se ho ptá: „Co by jsi udělal, kdyby jsi šel na záchod a uviděl jsi tam pavouka?”
„Slušně bych ho pozdravil.”
„Pepíčku, co by jsi udělal, kdyby jsi potkal na chodbě pana ředitele?”
„Vzal bych ho do kapesníčku a hodil do koše.”
„Co by jsi udělal, kdyby ti odjížděla babička vlakem?”
„Hodil bych jí provaz.”
„Co by jsi udělal, kdyby se ti topila máma?”
„Zamával bych na ni.”

„Dědečku, četl jsi už ty komiksy s tím oranžovočerným kocourem?” ptá se dědy malý klouček.
„Hm,” zamyslí se dědeček. „Ty myslíš Ogar Fíld?”

„Mami, můžu jít za tetou?” škemrá Pepíček.
„A proč se tam najednou tak hrneš?” diví se máma. „Vždyť ti to vždycky bylo proti srsti...?”
„No víš, mami,” říká Pepíček, „všichni kluci mají tetování... Tak bych chtěl taky něco vytetovat...”

Před panelákem se cizí pán ptá chlapečka: „Bydlí tady v domě pan Novák?”
„Ano!”
„A můžeš mi ukázat, kde?”
„Ano!”
Chlapec ho pěšky odvede do 12. patra a ukáže na dveře: „Tady!”
„A je doma?”
„Ne, sedí před barákem na lavičce!”

„Tati,” škemrá malý Franta, „můžeš mi dát dvě koruny?”
„Neřekl jsem ti snad, abys nežebral o drobné?” rozlítí se otec.
„Máš pravdu, řekl,” uzná Frantík. „Mohl bych teda dostat dvě stovky?”

„Tati, proč mě to autíčko na ovládání neposlouchá?”
„To je normální, Karlíku. Autíčko má poslouchat dálkové ovládání, a ne tebe!”

Petr s Pavlem se koulovali a starší Pavel měl od začátku jasnou převahu. Když Petra trefilo pár vteřin po sobě několik přesně mířených ran, vystoupil ze svého „opevnění” s rukama nad hlavou: „Vzdávám se! Už mi zbyla jenom jedna koule.”
Pavel se směje: „Tak to abys zrušil to dnešní rande!”